Historie hořického pískovce z Podhorního Újezdu

Mezi našimi stavebními a sochařskými pískovci měly a stále ještě mají prvořadé postavení svrchně křídové kvádrové pískovce, lámané v téměř dvacet kilometrů dlouhém Hořickém hřbetu (dříve Chlumu) v severovýchodním sousedství Hořic v Podkrkonoší.

Zde bylo postupně založeno na půldruhé stovky větších či menších lomů („skal“), využívajících zdejší pískovce zpočátku jen pro místní potřebu, později pro stavby i sochařská díla v blízkém i vzdálenějším okolí. Lomy zde byly rozmístěny prakticky jen na jihozápadním úbočí hřbetu, ale nerovnoměrně, někdy zcela osamoceně, jindy soustředěné blízko sebe. K těm druhým patřily lomy u Boháňky-Skály, u Hořic a lomy u Vojic a sousedního Podhorního Újezdu.

Pískovce se zpočátku nazývaly podle místa původu boháňský, doubravský, hořický, vojický, újezdský (oujezdský, podhornoújezdský) apod., časem se však většině z nich začalo říkat jednotně pískovec hořický.

V současné době se takovýto pískovec láme už jen v lomu společnosti Kámen Ostroměř, s.r.o. v Podhorním Újezdu, který je největším těženým pískovcovým lomem v České republice vůbec.

Historie těžby pískovce v Podhorním Újezdu

Lom Podhorní Újezd

Pískovec se v Podhorním Újezdu i sousedních Vojicích, které až do roku 1879 tvořily jedinou katastrální obec Vojice, lámal od nepaměti, i když zpočátku jen pro místní potřebu. Větší rozvoj této činnosti nastal až po založení kláštera řádu kartuziánů v nedalekých Valdicích v roce 1627. Klášter totiž získal v roce 1661 vsi Sobčice a Podhorní Újezd a v roce 1718 statek Vojice a svobodný dvůr v Podhorním Újezdu a samozřejmě se snažil využívat zdejší pískovce pro svoje i další stavby v širokém okolí. V roce 1872 byl ale řád a klášter zrušen a jeho majetek zkonfiskován (Štětina 1925-26). V roce 1824 jeho část, panství Radim se statkem Sobčice-Vojice, koupil v dražbě kníže Ferdinand z Trautmannsdorfu. Stal se tak majitelem i největšího zdejšího, tzv. Panského lomu, který pronajímal, zpočátku za polovinu nalámaného kamene, později za nájemné. Situaci tohoto i dalších zdejších lomů dokumentuje tzv. stabilní katastr obce Vojice z roku 1842, tzn. císařský otisk mapy tohoto území a doprovodný parcelní protokol (Rybařík 2007a). V něm je na katastrálním území Vojice zapsáno a v mapě zakresleno celkem devět kamenolomů, z nichž největší (na parcelách č. 997 a 1031) byl právě Panský lom. Další lomy patřily obcím Vojice nebo Podhorní Újezd nebo místním kameníkům.

Zvýšený zájem o zdejší pískovec přineslo dokončení železniční trati z Chlumce nad Cidlinou do blízké Ostroměře, umožňující dopravní spojení s Prahou i s dalšími městy (1870). Proto se odtud již příští rok začal do Prahy dovážet kámen pro stavbu Národního divadla a od roku 1875 i pro dostavbu katedrály sv. Víta a také pro jiné stavby u nás a později i v cizině. V roce 1870 došlo i k další významné události, a to otevření tzv. obecního lomu (Obecnice), který patřil šestnácti místním starousedlíkům (Dousek 1921) a který byl, alespoň zpočátku, po panském lomu druhým zdejším nejvyužívanějším lomem. Tyto skutečnosti byly samozřejmě spojené s prudkým nárůstem těžby pískovce i počtem lidí zaměstnaných v lomech. Jedním z důsledků toho bylo, že v roce 1877 byl v Podhorním Újezdě založen Spolek kameníků v Újezdě Podhorním (Rybařík 2007b). V jeho kronice, psané sice až od roku 1927, ale v úvodu rekapitulující prvních padesát let spolku, nacházíme čas od času cenné údaje o počtu a rozmístění místních lomů i o jejich vlastnících nebo nájemcích v té které době.

Koncem roku 1879 bylo z katastrálního území Vojice odděleno nové samostatné katastrální území Újezd Podhorní. Tomu z devíti lomů zaznamenaných ve stabilním katastru v roce 1842 připadly tři, včetně největšího Panského lomu. V soupisu lomů bývalého Rakouska (Hanisch-Schmid) z roku 1901 je jich z tohoto území uvedeno už devět (č. 1092-1100), provozovaných vesměs místními majiteli nebo nájemci. Pro šest z nich je ale uváděná stejná parcela (č. 1025), takže šlo nejspíš o jediný (obecní?) lom, rozdělený a těžený po jednotlivých dílech. Největší roční těžbu, 1390 m3, z nich vykazoval lom Jana Novotného a Františka Pácala (č. 1098) a pak (po 1200 m3) lomy Josefa Chudoby a Václava Pácala (č. 1095) a Aloise Khuna a Aloise Stýbla (č. 1096). Pískovec je v soupisu už nazýván jednotně jako pískovec hořický.

V roce 1896 bylo v Podhorním Újezdu jako určitá konkurence spíše dělnickému kamenickému spolku založeno podnikatelské I. výrobní družstvo samostatných živnostníků kamenických a sochařských v Újezdě Podhorním. To se v roce 1903 zasloužilo o vylomení (v tzv. Šulcově lomě) mimořádně velkého pískovcového monolitu. Ten byl v tomtéž roce dopraven do Hořic na výstavu českého severovýchodu a po opracování v roce 1906 vztyčen na vrchu Gothard jako tzv. Riegrův obelisk o výšce 12,4 m a hmotnosti 39,6 tun (Tomíčková 2003). Jiný mimořádně velký blok (30 x 8 x 5 m, tj. 1200 m3!) nechal ve svém lomu v Podhorním Újezdu v roce 1913 vylomit pomocí trhavin Jan Novotný (Velflík 1914). Ten také již tři roky předtím začal jako první na Hořicku se strojním zpracováním pískovce (pila, brousicí stroje, soustruh) v dílně u státní silnice, která však byla v roce 1914 na počátku první světové války zrušena.

Snížením poptávky a odchodem zaměstnanců z lomů na frontu přinesla tato válka hluboký úpadek těžby a zpracování pískovce nejen v Podhorním Újezdu, ale na Hořicku vůbec. Určité oživení nastalo koncem dvacátých let minulého století, kdy si majitel dvou lomů v Podhorním Újezdu a místní rodák, Alois Pour, začal v Ostroměři stavět vlečku a návazně i strojní kamenickou dílnu. Zanedlouho však přišla světová hospodářská krize, omezování těžby, stávky, propouštění zaměstnanců atd. V roce 1931 právě někteří takto propuštění kameníci a dělníci založili v Podhorním Újezdu třetí profesní organizaci, Kámensdruž, lidové výrobní a pracovní družstvo kameníků. To vyvíjelo činnost s přestávkami až do roku 1960, kdy bylo přičleněno k jinému družstvu v Turnově a pak v Jaroměři a v roce 1963 k JZD Budovatel v Podhorním Újezdu.

Oživení těžby a zpracování kamene na Hořicku započalo až v druhé polovině 30. let, ale zanedlouho bylo přerušeno druhou světovou válkou. Po jejím skončení byla Pourova dílna v Ostroměři, jeho dva lomy v Podhorním Újezdu i další lomy (Úpice, Lánov) zkonfiskované a byla na ně uvalena národní správa. Od 1. ledna 1948 byla (se zpětnou platností!) provozovna v Ostroměři a v Podhorním Újezdu oba Pourovy lomy, Šulcův lom a také lom Obecnice zahrnuty do nově vzniklého národního podniku Severočeský průmysl kamene Česká Lípa, později Liberec. Od 1. ledna 1959 do 30. června 1960 tento majetek spravovaly Stavební hmoty Náchod, pak do konce roku 1965 Východočeský průmysl kamene n. p. Skuteč. Ten už v té době provozoval v Podhorním Újezdu jediný lom, protože lom Obecnice v roce 1963 připadl místnímu JZD. Od 1. ledna 1966 provozovnu v Ostroměři a lom v Podhorním Újezdu převzal nově vzniklý Českomoravský průmysl kamene n. p. Hradec Králové, který provozovnu v letech 1970-73 výrazně zmodernizoval, od 1. ledna 1991 rovněž nově vzniklý státní podnik Kámen Ostroměř a konečně od 1. června 1996 společnost Kámen Ostroměř s.r.o. Lom této společnosti v Podhorním Újezdu je v současnosti jediným provozovaným pískovcovým lomem nejen v Podhorním Újezdu, ale z původních téměř půldruhé stovky pískovcových lomů na Hořicku vůbec.

Lom a ložisko pískovce Podhorní Újezd

Ložisko hořického pískovce v lomu

Lom Podhorní Újezd leží ve východním sousedství obce a vznikl postupným propojením tří starých lomů s historickými názvy Šulc (Šulcovna), Pácal a Zadní (Pour). V současné době má lom celkovou délku (ve směru SZ-JV) asi 300 m a je odkryt v celkové výšce přibližně 30 m, rozdělené na zhruba tři etáže.

Jeho ložisko se skládá ze dvou sousedních navazujících částí, vymezených na základě dvou geologických průzkumů. Prvním, který proběhl v letech 1956-57 (Hašlar aj. 1957), bylo v jihovýchodním předpolí lomů Šulc a Zadní na ploše cca 450 x 240 m zajištěno celkem 1296 tis. m3 suroviny a ložisko označeno jako Podhorní Újezd (dobývací prostor Podhorní Újezd). V letech 1972-74 pak následoval další průzkum (Nedomlel aj. 1974), který ve východním předpolí lomů Šulc a Pácal na ploše cca 450 x 170 m původní ložisko rozšířil o dalších 923 tis. m3 suroviny a tato část byla označena jako ložisko Podhorní Újezd I (dobývací prostor Ostroměř). Konečně v letech 1986-91 byl na celém ložisku proveden poslední, předčasně ukončený průzkum (Nedomlel aj. 1991), který upřesnil poznatky obou předchozích průzkumů.

Ložisko je tvořeno mírně ukloněným (cca 8° k JZ) souvrstvím kvádrových jemnozrnných křemenných pískovců mořského cenomanu (korycanské vrstvy, dolní oddíl) jihozápadního křídla hořické antiklinály o mocnosti cca 12-14 m. Jeho podloží tvoří jílovité pískovce, písčité jíly a případně i intenzivně rezavé pískovce sladkovodního cenomanu (perucké vrstvy) a pod nimi permské arkózovité pískovce a slepence. Nadloží tvoří deskovité pískovce (mocnost 0,6-2,6 m) mořského cenomanu (korycanské vrstvy-horní oddíl) a kvartérní hlíny, písky a sutě o mocnosti do 4 m. Při prvním geologickém průzkumu byla v ložiskovém souvrství rozlišena svrchní poloha (mocnost 8-9 m), vhodná jen pro hrubé kamenické výrobky, spodní poloha (mocnost 5-6 m), vhodná pro ušlechtilé kamenické a sochařské výrobky a mezi nimi shnilka, nejméně mocná a nejméně kvalitní poloha. Odlišné vlastnosti jednotlivých poloh jsou podmíněny především množstvím a rozmístěním pórů v hornině a způsobem sepětí mezerní hmoty s klastickými zrny.

Pískovec tvoří 60-80 % klastických zrn (v naprosté většině křemen), 5-20 % mezerní hmoty (směs kaolinitu ze skupiny jílovitých slíd) a 10-20 % nepravidelně velkých pórů. Barevně je značně variabilní, převážně světle béžový až okrový s rezavým šmouhováním nebo mramorováním, někdy bělošedý až bílý, jindy nahnědlý až narezavělý, výjimečně nazelenalý příměsí glaukonitu.

Fyzikálně-mechanické vlastnosti zdejšího pískovce jsou značně proměnlivé. Od prvního geologického průzkumu v letech 1956-57 byly zkoumány v různých laboratořích na mnoha vzorcích a přinesly často značně rozdílné výsledky. Bylo to způsobeno různých charakterem a způsobem odběru vzorků (z lomové stěny, z vrtného jádra), různou metodikou zkoušek v různých laboratořích a především tím, z jaké vrstvy ložiskového souvrství byl vzorek odebrán. Naposledy a systematicky byly fyzikálně mechanické vlastnosti suroviny zkoumány v roce 1999 (Slivka aj. 1999), když z jednotlivých vrstev svrchní netěžené a z východní těžené stěny lomu bylo odebráno po šesti vzorcích. Zjištěné hodnoty jsou pro srovnání uvedené (v závorce) s hodnotami zjištěnými při posledním geologickém průzkumu (Nedomlel aj. 1991) : objemová hmotnost 1,8-2,0 (1,9-2,1) g.cm-3, nasákavost 7,2-11,1 (6,4-10,3) %, pórovitost 13,6-19,9 (12,9-19,7) %, pevnost v prostém tlaku po vysušení 10,7-28,2 (20-41) MPa a pevnost v tahu za ohybu 1,1-4,1 (1,9-3,6) MPa.

Blokovitost suroviny je podmíněna jednak vrstevními plochami (interval 0,4-1 m, často ale i více), jednak svislými, navzájem kosými puklinami směrů SZ-JV (velmi strmý úklon převážně k SV) a Z-V (velmi strmý úklon k J) a podružnými rovněž svislými puklinami směrů SSZ-JJV až S-J a ZJZ-VSV. Objem přirozených bloků se pohybuje nejčastěji mezi 0,5 až 4 m3, výjimečně i více. Například v roce 1993 zde byl vylomen a opracován blok o velikosti 435 x 200 x 160 cm, tj. 14 m3, pro kopii Braunova sousoší Vidění sv. Ludmily z Karlova mostu v Praze. Další jen o něco menší bloky (10 a 12 m3) byly v roce 2007 vylomeny i pro novou Křížovou cestu u Kuksu (viz dále).

Bloky se dobývají odvrtáváním řadami svislých vývrtů a oddělováním pomocí nebrizantních trhavin. Podle přesné evidence společnosti Kámen Ostroměř, s.r.o. bylo v letech 2005-2008 vyrobeno 1839 (2006) až 2962 (2008) m3 bloků, tj. 38,3 (2006) až 61,1 (2005) % z hrubé těžby 4400 (2005) až 5000 (2007-08) m3. V letech 2006-08 bylo vyrobeno celkem 4257 bloků o průměrném objemu 1,79 m3. Vedlejším produktem těžby je lomový kámen, zčásti štípaný (v letech 2005-08 132-1500 t), záhozový (746-1385 t) nebo netříděný (2020-3286 t). Část odpadu se využívá k stavbě a údržbě komunikací.

Menší část bloků je prodávaná na sochařská díla, větší část se v blízké moderně vybavené provozovně v Ostroměři zpracovává především na různě silné dlažební, obkladové a parapetní desky, buď řezané (diamantovou pilou) hladké, nebo různě povrchově opracované, dále na štípaný obklad a na další stavební a architektonické prvky. Specialitou firmy je automatická lanová vyřezávací pila, schopná vyrobit prakticky jakékoliv profilované prvky. Atypické kamenické a sochařské výrobky jsou zpracovávány ručně v přilehlé kamenické dílně.

Pro úplnost je nutné připomenout, že popisované ložisko Podhorní Újezd není jediným ložiskem pískovce na katastrálním území této obce. V roce 1990 bylo na základě rozborů několika technologických vzorků a dokumentace lomové stěny vymezeno v severním předpolí od roku 1987 netěženého lomu Obecnice ložisko Podhorní Újezd-Obecnice a v něm 175 tis. m³ suroviny (Nedomlel aj. 1990). Ložisko na severovýchodě těsně sousedí s ložiskem Podhorní Újezd-Kvasničkův lom, které bylo vymezeno na základě průzkumu Hořický hřbet 01 78 2523 (Nedomlel aj. 1984), ale které leží převážně už na katastrálním území Mlázovice.

Použití pískovce z Podhorního Újezdu

Květné zahrady Kroměříž

Pískovec se u Podhorního Újezdu láme ve větším rozsahu přinejmenším půldruhého století a za tu dobu byl použit na bezpočet stavebních, sochařských, inženýrských i jiných děl u nás i v cizině. Spolehlivý a úplný výčet alespoň nejdůležitějších z nich je obtížné sestavit už proto, že kámen použitý na těchto objektech byl až na výjimky označován jako pískovec hořický bez ohledu na to, zda pocházel z Podhorního Újezdu (resp. předtím z Vojic), nebo z Hořic, z Doubravy apod. Celkem spolehlivé údaje o použití pískovce z Podhorního Újezdu z konce 19. století poskytuje soupis lomů bývalého Rakouska (Hanisch-Schmid) z roku 1901. Zde jsou uvedené zejména novostavby Národního divadla (po roce 1870), Rudolfina, Národního muzea, Živnostenské banky, dostavba chrámu sv. Víta (od roku 1880), oprava Karlova mostu (po povodni 1891), Myslbekova sousoší na Palackého mostě (z Panského lomu), dále oprava chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře, novostavby muzea a divadla v Plzni, muzeí v Liberci a Chrudimi aj. Z Podhorního Újezdu je z té doby také již zmiňovaný Riegrův obelisk v Hořicích nebo pomník Jana Husa (první na českém venkově) v sousedních Vojicích. Obliba hořického pískovce pro stavební a sochařské účely trvala samozřejmě i ve 20. století (v Praze např. novostavby Zemské banky, Městské spořitelny, Obecního domu, oprava Prašné brány aj.), ale jen málokdy je u realizací uvedené, zda šlo o hořický pískovec z Podhorního Újezdu nebo odjinud z Hořicka.

Jednoznačnější je situace po roce 1963, kdy byla (po obnovení v letech 1955-57) ukončená těžba pískovce v lomech v Hořicích a v Doubravě (Budinský 2006) a na Hořicku zůstaly v provozu jen nynější lom společnosti Kámen Ostroměř s.r.o. a do roku 1987 družstevní lom Obecnice, oba v Podhorním Újezdu. V tomto období nalezl největšího uplatnění zdejší pískovec při obnovách děkanského chrámu v Mostě, Národního divadla nebo Mlýnské kolonády v Karlových Varech. Byly z něho také vysekány kopie soch sv. Mikuláše Tolentinského, sv. Augustina, sv. Luitgardy a sv. Ludmily na Karlově mostu nebo kopie jezdecké sochy sv. Václava na Vyšehradě, z nových děl pak např. sousoší Rozhovor ve Voršilské zahradě u Národního divadla. Z bloků pískovce z Podhorního Újezdu od roku 1966 vytvořili různí naši i zahraniční autoři mnoho děl na hořických sochařských sympoziích, rozmístěných nyní na vrchu Gothard nad Hořicemi. Nejpozoruhodnějšími sochařskými díly, vytvořenými z tohoto pískovce v poslední době, je patnáct skulptur nové Křížové cesty u Nového lesa nad Stanovicemi nedaleko Kuksu. Díla vznikala několik let přímo v podhornoújezdském lomu a dokončená a osazená byla v roce 2008 (Blahota 2009).

Hořický pískovec z Podhorního Újezdu byl v minulosti a je i v současnosti jedním z našich nejoblíbenějších pískovců pro staticky nenamáhané stavební a architektonické účely. Má k tomu příjemný vzhled a odpovídající fyzikálně-mechanické vlastnosti. Velmi oblíbený byl a stále je jako kámen sochařský pro tvorbu nových i kopie starých děl. Láme se ve velkém lomu společnosti Kámen Ostroměř s.r.o. v Podhorním Újezdu, který je jediným těženým pískovcovým lomem na Hořicku a největším u nás vůbec. Lom má příznivé úložné i těžební poměry, které umožňují výlom i mimořádně velkých bloků. Velké množství ověřených zásob suroviny zajišťuje jeho provoz a tím pokrytí požadavků na tento pískovec na prakticky neomezenou dobu. Moderně vybavená provozovna v Ostroměři z něho vyrábí a je i nadále schopná vyrábět nejen standardní, ale i atypické kvalitní pískovcové výrobky. Staletá tradice hořického pískovce má tedy všechny předpoklady pro pokračování i do budoucna.

Zdroj: Václav Rybařík, www.revuekamen.cz